Je tohle vážně v Čechách? Člověk by se při pohledu na fotky sám sebe ptal, zda náhodou neskončil v nabídce krásných anglických či amerických sídel. Dům, který vznikl před zhruba 15 lety na kraji pastvin s výhledy do kopců a lesů, byl unikátem již tehdy. Jeho tradiční podobu s vysokým štítem střechy a obložením skutečnými cihlami bylo potřeba usadit někam, kde to bude hrát. A pokud vašim uším nejlépe sedí nota přírodní, právě v této části Líšnice vám zabrnkáme na strunu, která vás svým líbezným tónem rozechvěje. Však tón okolní přírody je tím nejhezčím, co vůbec můžete slyšet. Jenže celý prožitek můžete posunout ještě o level dál. Stačí si u krbu pustit vaši oblíbenou gramofonovou desku, nalít si sklenku dobrého vína a naprosto vědomě si přiznat - Ano, jsem požitkář. Chtěli jsme dům, kde to nebude jenom o metrech. Ačkoliv jich tady máme k dispozici přes 400. Chtěli jsme hlavně dům, který bude úplně jiný. A pokud v sobě nějaký ukrývá duši a obří charisma, pak je to právě tento. Staré dobré domy nevymřely. Výběr z hroznů a stará dobrá Anglie. Vítejte ve světě, kde se spojil moderní svět s tím starým, tradičním. Překrásným. Zkuste se nyní oprostit o fakt, že tento dům prodávám. Nejsem jenom makléř. Jsem člověk, který má rád krásné věci. A při první mé návštěvě toho domu, ačkoliv jsem jich viděl a prodal již spoustu, jsem odcházel s pocitem naplnění. Nemůže ho cítit každý. Tedy určitě ne tady, pokud koukáte po ryze moderních domech. Cítit ho může ten, kdo má rád tradice a kvalitu. Hutnou, rustikální vůni vzduchu. Můj dům, můj hrad. A přesto tolik elegantní noblesy. Nikoliv té prvoplánové, lacině okázalé. Tato působivá stavba je mnohem víc, než jenom obří spousta kvalitního materiálu. Je to především výjimečný prostor. Prostor, který uklidňuje, inspiruje, těší. Při pohledu z velkých oken tohoto domu, kde se po okolních loukách prohání koně nebo lesní zvěř, vás okolní svět vůbec nemusí zajímat. Dost bylo všech těch meetingů, reportů a callů. Tady budete doma. Ale opravdové doma, pokud mi rozumíte. Nejen stěny a střecha. A jestliže při prohlídce přijmete pozvání ke kvalitnímu doutníku na terase, tak jako jsem tu svou šanci využil během focení já, budete odjíždět trošku jiní. Zastavíte se, zamyslíte se. A v hlavě vám bude znít jenom jedno - život je fakt krásnej. Tady na to konečně může člověk bez výčitek přistoupit.